JUDr. Janko Jesenský (30. prosince 1874, Martin, Uhersko – 27. prosince 1945, Bratislava,
Československo) byl slovenský politik, básník, spisovatel - prozaik a překladatel.
Narodil se v Turčianském Svatém Martinu. Jeho otec Ján Jesenský-Gašparé byl advokátem a významným činitelem slovenského národního hnutí a spoluorganizátorem akcí celonárodního významu (Memorandum národa slovenského, Matice slovenská a pod.). Vzdělání získával ve svém rodišti, později na gymnáziu v Banské Bystrici, Rimavské Sobotě a v roce 1893 odmaturoval v Kežmarku. Dvouletou právnickou akademii absolvoval v Prešově, doktorát práv obhájil v Kluži v (Rumunsku). V Budapešti složil advokátskou zkoušku. Potom pracoval jako advokátní koncipient v Lučenci, Bytči, Liptovském Mikuláši, Martině a v Novém Mestě nad Váhem.
Zde si vytvořil vážnější milostný vztah k mladé klavíristce a zpěvačce Olze Kraftové. V roce 1905 začal v Bánovcích nad Bebravou svoji samostatnou advokátní kariéru. Po osmi letech se oženil s Annou, dcerou významného štúrovského historika Júlia Botty.
V 1914 narukoval k trenčanskému pluku. Byl obviněn z vlastizrady, v roce 1915 odvelen na ruskou frontu, kde přešel do ruského zajetí a po jisté době se zde zapojil do československého odboje v Rusku. Redigoval vícero časopisů - Voronežský Čechoslovan (zde se setkal s kolegy spisovateli Jozefom Gregorem -Tajovským a Jaroslavem Haškem), kyjevské Slovenské hlasy. Byl zvolen místopředsedou ruské odbočky Československé národní rady a po složitých politických kolizích s bolševiky se dostal domů.
V roce 1919 se pustil do poválečného budování ve vícero úřadech první československé republiky. V roce 1922 byl
županem v Rimavské Sobotě, poté velkožupanem v Nitře, v roce 1929 přešel do Bratislavy, kde se stal vládním radou,
později viceprezidentem krajského úřadu. Aktivně se zúčastňoval nejen politického, ale i kulturního a společenského
života. V letech 1930 – 1939 byl místopředsedou Spolku slovenských spisovatelů, v roce 1933 se stal šéfredaktorem v
časopisu Slovenské smery umelecké a kritické. V roce 1939 se stáhl do soukromí, ale i navzdory tomu podporoval
protifašistické hnutí. Dne 27. listopadu 1945 byl jako první Slovák jmenován národním umělcem, nicméně o měsíc
později umírá. V roce 1950 byly jeho tělesné pozůstatky odvezeny a uloženy do rodinné hrobky Jesenských na slovenském
Národním hřbitově v Martině.
-převzato z Wikipedie-
